Automatický import zboží od dodavatelů

V poslední době jsem řešil, jak ušetřit svým klientům co nejvíce času. U těch, kteří provozují e-shopy se ukázalo, že každý den musí věnovat mnoho času aktualizacím stavových zásob u dodavatelů nebo přidávání nových produktů.

Mnoho poskytovatelů pronajímaných e-shopů nemá možnost automatického importu nebo nepoužívají standardizované řešení. Během vývoje bylo nutné řešit mnoho technických problémů a detailů, které v prvních úvahách vůbec nebyly brány v potaz. Nicméně výsledek za to stojí a stovky ušetřených hodin (a tedy i peněz, které by jinak musel provozovatel e-shopu zaplatit za personál) jsou toho důkazem.

Počítejte se mnou:

Denně je potřeba aktualizovat 1000 položek (v případě malého e-shopu, mí klienti mají e-shopy o velikostech desítek tisíc položek), kdy jedna položka zabere 10 sekund času: 10 000 sekund = téměř tři hodiny času každý den. To je více než 60 hodin času za měsíc. Pokud by brigádníkova mzda byla 100 Kč/h, stojí aktualizace cen a skladových zásob 6 000 měsíčně, resp 72 000 ročně.

A nyní mé automatizované řešení – uvádím typické částky, každé řešení je jinak pracné:

Implementace dodavatelského feedu: 6 000,
Implementace importu: do eshopu: 12 000,
Měsíční provoz aktualizační služby: 500.

Celkové roční náklady za první rok: 24 000, resp. 6 000 za každý další.

A co když chcete aktualizace provádět 2x denně? Pak sazbu brigádníka vynásobte 2x. Cena za automatizované řešení je pořád stejná. I v případě, že se aktualizace provádí každou hodinu.

A aktualizace cen je jedna z mnoha věcí, které jdou automatizovat!

Napojení autobazaru na Aukro

Několik posledních let bylo pro majitele autobazarů možné inzerovat jejich nabídku na největším aukčním serveru Aukro.cz. Bylo to díky spolupráci se serverem Otomoto.cz, kam se exportovala celá nabídka (nejčastěji z programu Autosoft). Nicméně před několika měsíci Otomoto a Aukro spolupráci ukončili a nabídka aut a motorek na Aukru značně prořídla.

Před několika týdny jsem s jedním z mých klientů řešil problém, jak opět jednoduše inzerovat na Aukru (ideálně úplně bez práce). Navrhnul jsem mu řešení, kdy se data sama přelévají a on do toho nemusí vůbec zasahovat. V současné době toto řešení intenzivně testuji a během ledna se dostaneme k první produkční verzi. Inzerce aut a motorek  na Aukru je zatím zdarma, a tak jsem sám zvědavý, jaký přínos tento krok bude mít.

Chcete podobné řešení i do vašeho autobazaru? Pokud používáte na správu Autosoft, do týdne můžete inzerovat na Aukru. Jestli používáte něco jiného, určitě to taky nějak vyřešíme.

Jak napsat diplomovou nebo bakalářskou práci na ČVUT (téměř) bez práce?

Jste v posledním ročníku bakalářského nebo magisterského studia, rozhodujete se nad tématem závěrečné práce (nebo ho už máte) a přemýšlíte, že začnete samotnou práci psát? Přečtěte si několik následujících tipů, které vám celé psaní výrazně ulehčí:

1) Nepoužívejte Word!

Jestli jste ve Wordu psali někdy práci delší než pár stran, určitě mi dáte za pravdu, že tvorba rejstříků, citací, zdrojů a dalších pokročilejších věcí je náročné (případně si dosaďte něco ostřejšího). V rozsahu více desítek stran a mnoha obrázků (grafů, tabulek a spousty dalších věcí, které tak rádi do prací dáváme, protože pak roste velikost) je navíc práce s dokumentem pomalá.

Když se vám práci ve Wordu přece jen povede nějak splácat, po vytisknutí vidíte, že to není ono. Z typografického hlediska prostě není Word optimální variantou (nepracuje úplně nejlépe například se zalamováním slov).

A co tedy místo Wordu použít?

2) Používejte TeX!

Pokud se ptáte, co to je TeX [tech], je to trochu smutné. Jestli jste celé své studium všechny technické reporty psali ve Wordu, ztratili jste mnoho hodin svého času. Ve zkratce se jedná o typografický (nebo sazečský) program, který vytvořit Donald E. Knuth, mimochodem jeden z předních informatiků na světě. Více si o TeXu přečtěte na Wikipedii. I když s tímto způsobem produkování dokumentů nemáte žádnou zkušenost, vezměte svou závěrečnou práci jako příležitost se to naučit.

Jenže začít psát tak rozsáhlý a složitý dokument (jakým bakalářka nebo diplomka je) od začátku by určitě nemělo smysl a bylo by to v rozporu s nadpisem tohoto článku – téměř bez práce. Navíc formátování a věci okolo něj nejsou to, čím se chcete zabývat. Co s tím? Nejvhodnější bude tuto část outsourcovat.

3) Použijte pořádnou šablonu!

ČVUT (a další univerzity určitě také) mají různé šablony (často každá fakulta/katedra svou), které jsou po krátkém hledaní snadno nalezitelné. Já vám ale pro vás alternativu – Dr. Petr Olšák, učitel na FEL ČVUT (a autor oblíbeného skripta Úvod do algebry, zejména lineární (pozn. aut. lineární algebry, nikoliv lineární úvod)) vytvořil před několika lety univerzální šablonu pro TeX, kterou může použít jakákoliv fakulta (z ČVUT, ale údajně existuje i verze pro MatFyz) a navíc je na výběr z české a anglické varianty.

Šablona pro sazbu studentských závěrečných prací na ČVUT – CTUstyle

Možná první sestavení pdfka bude trochu náročnější, ale berte to jako investici do budoucna. Pokud používáte Windows, hned z kraje vám doporučím používat TeX Live (s MikTeXem to nešlo), případně můžete položit otázku pod článkem.

4) Verzujte!

A poslední tip, který každého správného programátora už určitě napadl. TeXové soubory jsou vlastně zdrojové kódy a co se se zdrojovými kódy dělá? Ano, verzují se! Když pak něco smažete nebo si něčím nejste jistí, můžete vytvořit novou větev, vracet se v historii a mnoho dalších věcí, které verzovací systémy nabízejí.

Já svou práci verzuji zde: https://github.com/lukashruby/diploma-thesis , můžete tam sledovat můj postup. Ale jak jistě víte, země podle bible vznikla za 6 dní, stejně jako většina bakalářek a diplomek :) .

Ale vždyť je tam pořád spousta práce …

… nesliboval jsem, že to bude úplně bez práce. Popsaný postup vás zbaví různých nepříjemností s formátováním, číslováním obrázků, správou citací, zdrojů, vkládání vzorců a mnoha dalších. Vy se tak můžete věnovat činnosti, která vás baví a naplňuje. Protože v opačném případě byste si určitě zvolili jinou školu :).

Řím: Autobusem z letiště do centra (zkušenosti s Terravision)

V přechozím příspěvku o dopravě z letiště do centra (Londýna) jsem zmínil anglickou společnost Terravision. Mé zkušenosti s ní byly veskrze pozitivní, a tak při poslední cestě do Říma jsem zvolil pro dopravu z letiště (a zpět) opět stejnou společnost.

Cena jízdenek při nákupu dopředu přes internet je 4€ jedním směrem. Už při nákupu zadáte číslo letu a časy, kdy chcete s autobusem jet.  Po příletu na letiště přijdete ke stanovišti autobusů. V případě letiště Ciampino je to první nástupiště (vlevo) před terminálem. Stojí se tam několik front na autobusy různých společností. Všechny tyto fronty můžete předběhnout a bez obav počkat na příjezd autobusu. Před ním jen pracovníkovi (často v zelené reflexní vestě s logem Terravision) ukážete svůj (vytištěný) lístek, on kus odtrhne a nastupujete do autobusu.

Cesta zpět je trochu složitější. Aby přepravce naplnil autobusy na 100%, je nutné si vyzvednout v pobočce Terravision – Terracafe (které je hned u odjezdového místa u vlakového nádraží Termini) tzv. Boarding card. S touto kartou (a vytištěným lístkem se dostanete do autobusu). Karty se vydávají 20 minut před odjezdem, ale pokud přijdete o pár minut dříve, dostanete je také. Pozor, před Terracafe občas stojí dlouhá fronta lidí, kteří čekají na zakoupení lístku. Tu můžete celou předběhnout (z levé strany – je tam druhá „lajna“ pro ty, kteří už lístek mají) a u kasy jen ukázat váš lístek.

Všechny tyto informace jsou uvedeny na lístcích, které si vytisknete po zakoupení přes internet, viz následující obrázky (důležité info je v červeném rámečku):

terra2 terra1

Proč o tom takto zdlouhavě píšu? V poslední akci na letenky do Říma na webu Cestujlevne.com (mimochodem – velmi užitecný web pro všechny budget cestovatele, určitě se přihlašte do newsletteru) jsem četl mnoho komentářů, které od společnosti Terravision odrazovaly. Já bych své zkušenosti bych shrnul následovně: Jedná se o low-cost autobusového přepravce (je to inzerováno už na webu: Lowcost Airport Transfers by Bus Terravision ). Proto je potřeba dodržovat určitá pravidla, která jsou dopředu dána. Kdo je není schopný nebo ochotný je respektovat, můžete využít jiné formy přepravy. Pokud se vám cena 4€ za osobu zdá férová, můžete si lístky koupit na tomto odkazu (affiliate).

Jednoduché zálohování na Windows

Zálohování dat je důležité. To řekne každý trochu zkušenější člověk v IT. Už ale málokdo zálohy opravdu dělá. A ještě méně lidí je dělá pořádně. Před pár lety jsem zkoušel cloudovou zálohovací službu CrashPlan. Služba jako taková ze začátku vypadala velmi zajímavě, ale postupně jsem nacházel více a více problémů, a tak jsem ji po pár měsících přestal používat. Dlouhou dobu jsem pak zálohy řešil pomocí unixové utility rsync (i na Windows přes Cygwin), ale to také nebylo optimální řešení.

Nyní dávám šanci dalšímu řešení – EasyUS Todo Backup.

Program je v základní verzi zdarma a už tato verze bude mnoha uživatelům. Umožňuje zálohu celého systému, jednotlivých složek a i celých oddílů na disku. Co ji ve srovnání s prémiovou verzí chybí nejvíce, je možnost nabootovat zálohovaný počítač jako virtuální stroj – to se může hodit v případě, když počítač zkolabuje a je nutné ho odvézt do servisu.

Zatím jsem si nastavil zálohování celého systému jednou týdně a chytré zálohování nejdůležitějších souborů dvakrát denně. Vše se mi zálohuje na můj domácí server, kde mám tři 2TB disky v RAID5 a navíc se tento server zálohuje na vzdálené úložiště. Ve volné chvilce zkusím nasimulovat selhání počítače (a možná i diskového pole) a napíšu report, jestli a jak se data podařilo zachránit.

Trial verzi zálohovacího programu EasyUS Todo Backup (tedy tu, co umí vytvořit virtuální stroj, ale je placená po uplynutí testovacího období) si můžete stáhnout na tomto odkazu.

Londýn: Autobus z letiště Stansted do centra

Pro cestu z londýnského letiště Stansted do centra se nabízí hned několik možností. Nejlepší je rezervovat jízdenku do autobusu pár dní dopředu přes internet – jen tak dosáhnete nejnižší ceny. Pokud se rozhodnete koupit jízdenku až po příletu, zaplatíte až 50% navíc.

Jak ale koupit jízdenku na autobus dopředu, když nevíte, jestli náhodou letadlo nebude mít zpoždění? Odpověď je jednoduchá – stačí se kouknout na historii letů (podle čísla vašeho letu, které se opakuje), například na webu http://www.airportia.com/ .

Já při nákupu autobusových jízdenek většinou počítám s minimální rezervou půl hodiny po přistání – tedy aby autobus odjížděl nejdříve 30 minut po plánovaném dosednutí a ještě se mi nikdy nestalo, že bych autobus zmeškal.

Konkrétně pro trasu Letiště Stansted – Londýn doporučuji společnost Terravision (rezervujte zde). Osobně jsem ji na této trase vyzkoušel a vše proběhlo bez nejmenších problémů. Tajný tip: Pokud vám autobus ujede a další spoje nejsou plné, není problém jet pozdějším spojem. Nelze na to ale moc spoléhat. Sám jsem si to vyzkoušel na začátku roku, kdy jsem odjezd na letiště naplánoval na zbytečně brzký čas (téměř 4 hodiny před odletem). Byl jsem poslední, kdo se do autobusu vešel. Pro více lidí se tak tento postup nedá moc doporučit.

Rezervace jízdenek Letiště Stansted – Londýn (různá místa) už od 6 liber.

Výhody pro studenty: JetBrains

Studium na vysoké škole je náročné. Zvlášť tato věta platí u technických oborů. Studentům už pak nezbývá mnoho času na práci a často trpí nedostatkem peněz. V důsledku pak v jejich rozpočtu nezbývá mnoho prostředků na nákup potřebných nástrojů – např. notebooku. To se dá vyřešit nákupem staršího nebo levnějšího kusu. Co se však tímto způsobem vyřešit nedá, je software. Tam je cena často pevná.

Několik vysokých škol (např. ČVUT nebo VŠE) se snaží svým studentům vycházet vstříc tím, že platí multilicence nejnutnějších produktů a ty pak více či méně jednoduše poskytují studentům. Týká se to např. Microsoft Office. Jelikož ale i rozpočty vysokých škol jsou napnuté, i tady se do nástrojů investuje s rozvahou. Často se volí nepříliš kvalitní open-source řešení, které je zdarma. Chtějí-li se studenti naučit s profesionálními programy, které se používají v komerčním prostředí, mají jednoduše smůlu (nebo se vydají temnou cestou pirátských kopií).

Někteří výrobci softwaru toto pochopili a snaží se studentům vycházet vstříc. Prvním takovým příkladem je česká firma JetBrains s.r.o, která je neznámější svým vývojovým prostředím pro Javu – InteliJ IDEA. Mimoto nabízí nástroje pro spoustu dalších programovacích jazyků – namátkou např. WebStrom, což je IDE pro PHP nebo ReSharper pro C#. Ty samozřejmě nejsou zdarma a každý produkt stojí v jednotkách tisíc korun.

Pro studenty má však speciální nabídku – všechny své produkty nabízí zdarma po celou dobu studia.

Doporučuji se minimálně podívat na jejich nabídku na webu.

Prodloužený víkend v Rumunsku

Výlety do východní Evropy nejsou v naší zemi zrovna populární. Spousta lidí stihla za dvacet pět let úspěšně zapomenout, že dříve většina zemí střední a východní Evropy byla pod stejným (sovětským) vlivem, což zapříčinilo, že se tyto země vyvíjely do jisté míry podobným směrem.

V loňském létě jsem podnikl několikadenní cestu na sever (východního) Německa a na ostrov Rügen (Rujána). Letos jsem se chtěl podívat trochu dál na východ. V rumunském městě Cluj-Napoca (Kluž) mám kamarádku Alinu, a tak byl cíl cesty rozhodnutý. Ještě zbývalo rozhodnout, jak se tam dostat. Zvažoval jsem mnoho možností s různou délkou trasy i s různou délkou pobytu. Nakonec jsem zvolil jednu z nejkratších možností: Praha – Brno – Bratislava – Košice – Debrecen – Cluj-Napoca – Debrecen – Budapešť – Bratislava – Praha.  Celková ujetá vzdálenost včetně výletu na rumunský Transfagarasan byla 2600 km.

Den první: Praha – Bratislava

Ve středu odpoledne jsem z kanceláře odcházel po čtvrté hodině, sbalil potřebné věci a kolem deváté vyrazil směrem Bratislava. Mírně po půlnoci jsem byl přibližně sto kilometrů za Bratislavou, kde jsem trávil čtyři hodiny dlouhou noc na dálničním odpočívadle.

Den druhý: Slovenský kras: Jeskyně Domica a kaňon Zádielská dolina

Pomaly ďalej zájdeš.
Slovenské přísloví

Po páté ranní hodině jsem vyrazil směrem Košice a v půl desáté jsem parkovat u jeskyně Domica. Prohlídka trvala přibližně hodinu a nutno podotknout, že jeskyně je opravdu moc hezká a rozhodně stojí za návštěvu. Při čekání na začátek prohlídky se můžete pokochat výhledem na okolní nefunkční (a přitom relativně nový) hotelový rezort a zamýšlet se nad tím, zda v tom má prsty EU a její dotační fondy či jde jen o nevydařenou investici.

Po prohlídce jeskyně jsem se přesunul do nepříliš vzdálené Zadielské doliny a vydal se na čtyřhodinovou procházku okolo. Cesta nebyla úplně z nejjednodušších, a tak mi po navratu (a vzhledem ke krátké noci) začaly docházet síly. To jsem vyřešil krátkou přestávkou v autě a pokračoval jsem do Košic. Tam jsem zašel na rychlé osvěžení (venku byla 35°C) do místního bazénu.

 

Den třetí: Košice – Cluj-Napoca (se zastávkou v Tokaji)

Borban az igazság. (Ve víně je pravda.)
Maďarské přísloví

Třetí den byla na pořadu cesta do Rumunska. Jednoduše jsem v Košicích vložil do navigace cílovou adresu a vyrazil jsem. Venku bylo poměrně horko, a tak jsem byl rád za klimatizaci v autě. Když jsem projížděl Maďarskem, párkrát jsem zahlédnul na cedulích vzdálenost do Tokaje. Když jsem touto vesnicí projížděl, neodpustil jsem si krátkou přestávku a nakoupil i pár místních vín.

Kdy pak tetřevi hon s lovci prohrají? Když tokají, když tokají.
Miloš Kopecký, Waldemar Matuška

Přátelství je jako tokajské víno; všude ho prodávají a nikde není pravé.
František Vymazal

Před překročením hranic s Rumunskem jsem chtěl vyházet z auta odpadky, které se tam za poslední dva dny nashromáždily, abych v případě kontroly na hranicích nedělal naší zemi ostudu. Jenže než jsem stihl začít vyhlížet vhodné místo k zastavení, už jsem podával občanku maďarskému celníkovi, který ji bez sebemenšího prohlédnutí předal svému rumunskému kolegovi a ten mi ji opět vrátil. Tím byly hranice překročeny.

Drobný problém nastal po překročení hranic, kdy obě strany silnice lemovaly nápisy Rovignette a já začal mít pochybnosti o tom, zda informace o bezplatných dálnicích, kterou jsem si před pár lety někde přečetl, je pravdivá. Nejprve jsem zvolil nápovědu publika a pokoušel se zeptat na nejbližší čerpací stanici – neúspěšně. Další nápovědu 50:50 (tedy nic nekupovat a jet) jsem raději vyloučil a přistoupil k příteli na telefonu. Informace o bezplatných dálnicích je sice správná, ale každé auto musí v Rumunsku mít zaplacenou silniční daň – pro osobní auta je to kolem 3€ na týden.

Prvních několik kilometrů v nové zemi jsem se snažil dodržoval předpisy. Potom, co mě předjelo několik aut, které by v Čechách mohly být považovány za veterány (nebo za vraky), jsem tuto snahu vzdal a po pár dalších desítkách kilometrů jsem už jel jako rodilý Rumun. To zahrnuje následujících pár pravidel:

  • Maximální rychlosti jsou brány jako doporučené – přes obce se jezdí mnohdy více než stokilometrovou rychlostí. To má sice určitý vliv na čas strávený za volantem, ale když podobnou rychlostí jedete kolem dětí, které si hrají na chodníku, nemáte zrovna nejlepší pocit. Na druhou stranu jsou na toto chování všichni zvyklí, a tak nikdo neskáče přes auta s pocitem, že na přechodu má přednost.
  • Zákazy předjíždějí jsou také spíš jen doporučeními (zvláště dvojité plné čáry). Obecně předjíždějí je velká legrace. Auta jsou za kamionem v těsné šňůře, a tak je výhled dopředu minimální. Když máte pocit, že v protisměru nic nejede, tak jednoduše podřadíte, přidáte plyn a vyrazíte. A když tam zrovna něco jede, tak se zase zařadíte zpátky za kamion. Žádnou nehodu ani vyloženě nebezpečnou situaci jsem za cenou dobu v Rumunsku na silnici nezažil.
  • Speciální kapitolou jsou kruhové objezdy. Jednak před vjezdem dáte blinkr na tu stranu, kam jedete (typicky: třetí výjezd = blinkr vlevo). Většina objezdů je dvouproudých – vnější pruh slouží k výjezdu nejbližším, maximálně druhým nejbližším výjezdem. Vnitřní pruh je na zbývající a naopak jím nesmíte vyjet nejbližším výjezdem. Když to náhodou uděláte, vysloužíte si krátké protroubení. Občas se mezi řidiči najdou jedinci, kteří jedou hodně riskantně, ale myslím, že jejich zastoupení je podobné jako v Čechách.

Po příjezdu do Cluje a prvním přivítáním jsme se s mou kamarádkou vydali na procházku po městě, kterou jsme zakončili večeří a rumunským pivem.

Den čtvrtý: Transfăgărășan

Cine vrea miezul, să spargă nuca. (Kdo chce jíst jádro, musí rozbít ořech.)
Rumunské přísloví

Vrcholem celého výletu byl sobotní výlet do středního Rumunska a průjezd legendární silnicí zvanou Transfagarasan  (vyslovuje se to „transfagarašan“). Alina vymyslela ještě pár zastávek po cestě – konrétně ve městech Alba Iulia a Sibiu. Ve městě Alba Iulia (český Karlovský Bělehrad – pravděpodobně z něměckého názvu Karlsburg) stojí za zmínku pevnost, kterou nechal postavit římský císař Karel VI. (v Čechách Karel II.) a je ve velmi zachovalém stavu.

Město Sibiu (česky Sibiň – pozor, neplést se Sibiř, ta je jinde :) ) je téměř v geografickém centru Rumunska. Je zajímavé především komunitou transylvánských Sasů, kteří ve městě dodnes žijí a mluví německy. Mimo to je v centru evangelická katedrála, ve které se dá po chatrných schodech vyjít až do věže, což se zážitek sám o sobě.

Po krátké prohlídce města jsme již vyrazili na vrchol celého roadtripu (doslova) – Transfagarasan. Jako uvedení této silnice přikládám krátké video z Top Gearu:

Na silnici je ve skutečnosti čilý provoz, nicméně pokud se řídíte podle výše zmíněných pravidel, dá se projet poměrně rychle (zvlášť dolů).

Po celé cestě nahoru jsou po stranách odstavená auta, která cestu nezvládla. Většinou mají problém s přehřátím motoru. Po cestě dolů dostávají na druhou stranu opravdu zabrat brzdy. Když jsme zastavovali ve spodní třetině, abychom si prohlédli nedaleký vodopád, pach spálených brzdových destiček byl cítit na několik metrů.

Na vrcholku hory (2034 m.n.m) je parkoviště, kde lze bez problémů za mírný poplatek zaparkovat a v okolí je několik restaurací a hotelů a spousta obchůdků se suvenýry.

Během celé cesty jsem měl na střeše auta kameru, ale jak už to bývá – paměťové karty buď selžou při prvním použití nebo nikdy – a ta v kameře zrovna selhala. Aspoň mám příležitost podívat se na Transfagarasan znovu a rovnou to spojit s nedalekou silnicí Transalpina, která vede ještě výš.

Den čtvrtý: Návrat

Čtvrtý den jsem strávil návratem domů. Po snídani jsem před desátou hodinou jsem vyrazil z Cluje a přes Maďarsko a Slovensko mířil k Praze. Cestou jsem si projel i centrum Budapeště, protože navigace si myslela, že je to centrem rychlejší, než po obchvatu – po půl roce jsem si tedy znovu prohlédl budovu parlamentu, která byla postavená jenom kvůli tomu, aby v nově vzniklém Rakousku-Uhersku mělo Uhersko také svoji velkou budovu (která by mohla konkurovat vídeňskému Hofburgu). Před šestou hodinou jsem parkoval v Praze a celou vzdálenost jsem tedy ujel za 8 hodin. Určitě to nebyla moje poslední návštěva Rumunska a rád se tam v budoucnu vrátím (a třeba i na víc dní).

Vrátit se tam, kde jste začali, není stejné jako nikdy nevyjet.

WhatsApp na počítači

Pokud vás, stejně jako mě, nebaví psát dlouhé zprávy na telefonu, WhatsApp má i webové rozhraní: https://web.whatsapp.com/ !

Stačí po načtení stránky vzít telefon, otevřít na něm aplikaci WhatsApp a v pravém horním rohu otevřít možnosti, ťuknout na WhatsApp Web a kamerou načíst kód, které je se objeví na displeji počítače.

Nevím, jak dlouho tato funkce existuje, ale já jsem ji objevil až dnes.

Pioneer nabízí autorádia podporující Apple CarPlay a Android Auto

Poslední rok se zabývám vývojem mobilní aplikace pro použití v autě. Na začátku byla zajímavá prezentace od Andrease Rienera v rámci předmětu Principles of Interaction na JKU v rakouském Linci. Pokračoval jsem účastí v eClub Summer Campu, kde jsme společně s mým vedoucím diplomové práce Honzou Šedivým vypracovali podrobnou analýzu použití smarphonu (a wearables) v autě. Nyní se na tuto tématiku soustřeďuji v rámci Cloud Computing Center na ČVUT v Praze.

Co je to Android Auto?

Android Auto je platforma, která rozšiřuje funkcionalitu současných automobilových dashboard systémů (pro vysvětlení je to ta obrazovka, která zobrazuje a kontroluje navigaci, parkovací kameru a autorádio). Android Auto umožňuje k tomuto systému připojit smartphone (s operačním systémem Android 5.0 a vyšším) a používat některé z jeho funkcí prostřednictvím dotykového displeje integrovaného v palubní desce. Malou ukázku systému můžete vidět na následujícím videu:

Jak je to s podporou výrobců automobilů?

Podpora je mezi výrobci aut opravdu velká a všichni velcí výrobci budou systém podporovat ve svých nových modelech. U levnějších aut půjde pravděpodobně o příplatkovou výbavu.

Jak dostat Android Auto do současného automobilu?

Nyní se dostáváme k jádru tohoto postu. Ne každý zájemce o Android Auto poběží k nejbližšímu dealerovi pro nový vůz. Proto aftermarket výrobci autorádií začnou nabízet standardní 2DIN autorádia s displejem a podporou Android Auto. Prvním z nich je Pioneer, který začal v posledních dnech nabízet novou řadu NEX. Ceny těchto autorádií začínají na 700 dolarech, což sice není nejméně, ale pro někoho, kdo tráví v autě spoustu času, je přínos v bezpečnosti a komfortu obrovský. Zatím nemám žádné informace o tom, jak je to s českou podporou, ale dřív nebo později se určitě také dočkáme. Zatím můžeme posílat smsky a e-maily v angličtině.

Proč nezůstat u klasických CD přehrávačů?

Proč investovat téměř 20 tisíc korun do zařízení, které nenabídne prakticky nic nového? Přehrávat hudbu můžu ze svých (víc nebo míň originálních) CD.

Tím, že bude zařízení spojené se smartphonem, dostává jízda v autě určitý kontext a telefon může předpovídat určité akce:

  • Schůzka (která je v kalendáři) začíná v 11.00 v Dejvicích. Je 10.40 a projíždíme teprve kolem Průhonic. Telefon má informace o dopravě a ví, že dřív než v 11.15 se na místo nedostaneme. Nabídne tedy, že pošle ostatním účastníkům zprávu o tom, že se trochu zpozdíme. Na jeden klik tuto zprávu pošleme. Žádné hledání kontaktu, vytáčení, apod. Jeden klik. Právě nás telefon možná zachránil od nehody způsobené nevěnováním se řízení.
  • Jedete z Prahy do Znojma přes Brno po D1. Blížíte se  k Jihlavě a na displeji se ukáže upozornění, že je lepší jet přes Jihlavu, protože tato cesta je o půl hodiny rychlejší, protože v Brně je stávka traktoristů a celé město je ucpané. V Čechách se dají podobné kolony přežít, v Německu u Mnichova se může stát, že uváznete v zácpě na dvě hodiny, nepřijedete do cíle v 9 večer, ale v 11 na další den se dostatečně nevyspíte.
  • Jedete ze své pražské kanceláře do vilky za Prahou. Telefon pozná, že se blížíte ke svému domu a pár sekund před příjezdem otevře bránu a následně garáž. Nebo snad raději budete hledat dálkový ovladač a náruživě ho mačkat zatímco máte zařazenou zpátečku a překážíte ostatním v projetí?

Někteří budou argumentovat ztrátou soukromí. To už dnes stejně žádné nemáme. Mobilní operátoři zaznamenávají každý náš pohyb (trocha teorie), v Praze je na každém rohu kamera (do budoucna s rozpoznáváním obličeje). Ti, kdo mají telefon s Androidem, podívejte se na tuto url https://maps.google.com/locationhistory/ . Apple a Microsoft dělá nachlup to stejné. Když tedy už teď platíme tak vysokou cenu za to, že chodíme po ulicích, jezdíme po silnicích nebo máme u sebe mobilní telefon, se kterým se můžeme spojit s kýmkoliv na světě, kdykoliv nás napadne, pojďme využívat výhody z toho plynoucí a zlepšit tím kvalitu našeho života.