Archiv pro měsíc: Srpen 2014

10 věcí, co jsme se měli naučit ve škole (ale nenaučili …)

České školství je ve velmi špatném stavu. Celý systém je dlouhodobě podfinancovaný, z čehož vyplývají další negativní důsledky. V tomto článku se budu věnovat zejména střednímu školství.

Když jsem byl v posledním ročníku osmiletého gymnázia, většina mých spolužáků (mě nevyjímaje) chtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole. Ať už byly ambice každého jakékoliv, vždy se přihlásil na některou ze „záložních“ vysokých škol. V mém případě to byla Fakulta informatiky a statistiky na VŠE. VŠE ale rozhodně není špatná škola a některé předměty jsou excelentní. Jedním z takových předmětů je například 4IZ228 – Tvorba webových stránek a aplikací, který tamním studentům opravdu závidím. Ale protože jsem se cítil více na informatickou než na ekonomickou cestu, zvolil jsem nakonec ČVUT. Někteří moji spolužáci si ale jako záložní zvolili Fakultu humanitních studií nebo Pedagogickou fakultu na Karlově univerzitě. Proti FHS v zásadě nic nemám, člověk se tři roky vlastně fláká a snaží si ujasnit priority, na čem chce během magisterského studia zamakat. Problém mám ale s pedagogickými fakultami jako rezervními možnostmi. Učitel je jedno z nejdůležitějších povolání – určuje další vývoj dětí.

Co vede k tomu, že si minimum lidí určí učitelskou dráhu jako svou životní cestu? Podle mě v tom v drtivé většině hrají roli peníze. Učitelé nejsou dostatečně placení a po pěti letech relativně náročného studia mají vyhlídky 22 tisíc korun měsíčně. Hrubého. Proto se ve školním prostředí hromadí neschopní učitelé, kteří své žáky nic nenaučí.

Co jsme se tedy měli naučit a nenaučili?

Informatika

Vybavení škol a učitelé informatiky jsou ve školách žalostní. Jde o nejvíce rostoucí obor v posledních letech (a zatím to nevypadá, že by se tento trend měl změnit). Proč je informatika postavená na úroveň tělocviku a výtvarné výchovy?

Rychlé čtení

Spousta mých kamarádů a známých čte velmi pomalu. Ani já úplně neovládám techniky jako skimming. Je to velká škoda, protože by to ušetřilo spoustu času.

Organizace času

Absolventi a mladí lidé neumí hospodařit s vlastním časem. Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, kteří se tváří jako nejvíc zaneprázdnění, mají nejvíc času. A naopak. Lidé, o kterých vím, že pracují spoustu hodin denně, si téměř vždy dokáží najít hodinu nebo dvě na kamarádskou schůzku.

Nikdo nepracuje 16 hodin denně (aspoň dlouhodobě ne). Pokud tedy někdo tvrdí, že si během dvou týdnů není schopný najít hodinu na krátkou sešlost, hledejte za tím cokoliv, jen ne nedostatek času.

Nedávno jsem byl na přednášce Petra Kukola, který jako jednu z mála výhod vysoké školy zmiňoval, že během studia se lidé naučí organizovat svůj čas. Možná by nebylo od věci, kdyby to studenti uměli už po absolvování školy střední.

Jak se učit

Zvláštní, že? Ve škole nás nenaučili, jak se máme učit. Spousta lidí se učila věci nazpaměť a trávila tím desítky hodin týdně.

Jednou na hodinu dějepisu přišla inspekce a učitel se chtěl vytáhnout, aby dostal dobré hodnocení. Připravil si interaktivní hodinu, kde byla spousta příležitostí diskutovat o souvislostech. Když jsme se ho ptali, proč stejné hodiny nejsou vždy, odpověděl, že bychom stihli probrat polovinu látky. Takto jsme probrali všechno, ale já jsem si po půl roce nepamatoval nic. Gratuluji, pane učiteli.

Jak zacházet s penězi

Učili jsme se v chemii, jak správně určit množství chlóru, které nasypeme do bazénu, aby tam byla správná koncentrace. Už jsme se ale neučili, jak na ten bazén vydělat. Nebo aspoň jak podobnou částku nenechat na úrocích v bankovních domech. A že když je úrok za půjčku 10% týdně, tak tato půjčka není úplně výhodná. Základní věci, jako je složené úrokování, se učí až na vysokých školách. To si středoškoláci nebudou nikdy půjčovat nebo spořit? Tak aspoň ten chlór v bazénu …

Základy přežití

I když se to může zdát vtipné, tak znalost historie ještě nikdy život nikomu nezachránila …

Vyjednávací schopnosti

Jak jednat s lidmi a jak dosáhnout kompromisní dohody? Učili jste se to? My ne. Když jsem se pokusil vyjednávat s učitelem, tak jsem dostal poznámku za drzost.

Byl jsem celkem dobrý v matematice, a tak po mě spousta lidí chtělo, abych jim posílal taháky s vypočítanými příklady. Ptal jsem se, co za to? Zajímavé je, že skupinu spolužáků, kteří na toto nezvládli odpovědět, jsem po maturitě mockrát neviděl. S ostatními se přátelíme dodnes.

Základy sebeobrany

Se sebeobranou je to podobné jako se základy přežití. Během hodin tělocviku se hrál fotbal. Možná se ty hodiny daly využít i jinak, ale to by je musel vést schopný pedagog.

Duševní zdraví

Kromě pár hodin v rámci předmětu Základy společenských věd jsme se toho o psychohygieně moc nedozvěděli. Spousta peněz se ve školství věnuje na prevenci proti drogám a dalším návykovým látkám, kterým se studenti zasmějí a jdou si zapálit cigaretu. Ale že spousta studentů kouří, protože jsou ve stresu, to už nikoho nezajímá.

Jak se ucházet o práci

Poslední bod je nejdůležitější z celého seznamu. Studentům je po odmaturování 19 let, jsou tedy plně schopní práce. Měli by vědět, jaká je jejich cena a jak se prezentovat při přijímacím pohovoru. A to nejen při získávání první práce. Životopis by se neměl dělat stylem „Stáhni si šablonu z Googlu a uprav ji“. Ale opět jsou ve škole důležitější předměty. Protože vědět, jak fungují játra je přece důležitější, než vydělat si na jídlo …

Poznámka: Seznam dovednostní jsem si půjčil z následujícího článku: Top 10 Skills We Wish Were Taught in School, But Usually Aren’t. Komentáře už jsou z mojí hlavy.

 

Základy získávání informací z webových stránek

Občas potřebuji získat nějakou informaci z velkého množství stejných stránek. Může se jednat například o ceny výrobků v rámci jednoho e-shopu nebo parametry jednotlivých výrobků na stránkách výrobce.

Za několik let jsem používal různé nástroje, od komerčních klikacích (např. Mozenda) přes procházení DOM až po vlastní regulární výrazy. Posledních několik měsíců používám knihovnu jsoup. Jednoduše se naimportuje do projektu (ať už jako jar knihovna nebo pomocí Mavenu) a její používání je doslova na pár řádků.

Příklad na export nadpisů z wikipedie

Document doc = Jsoup.connect("http://en.wikipedia.org/").get();
Elements newsHeadlines = doc.select("#mp-itn b a");

Jak je vidět, elementy se jednoduše adresují pomocí CSS tříd. Více příkladů je v Cookbooku.

Jsoup a čeština

Během používání jsem narazil pouze na jeden zásadnější problém – některé české znaky se správně neparsovaly a zobrazily se místo nich jen html entity, které navíc byly nesmyslné.

Po nedlouhém pátrání jsem tento problém vyřešil pomocnou metodou, kterou používám místo Jsoup.connect:

public static Document loadDoc(String uri) throws MalformedURLException,
			IOException {
		Document d = Jsoup.parse(new URL(uri).openStream(), "utf-8", uri);
		d.outputSettings().charset("UTF-8");
		d.outputSettings().escapeMode(EscapeMode.xhtml);
		System.out.println(uri);
		return d;
	}

Poznámka: Toto bude fungovat na webových stránkách v UTF-8, ale předpokládám, že pro jiná kódování to bude fungovat s drobnou úpravou také.

Jak funguje Bluetooth?

Všichni máme Bluetooth ve svých telefonech, tabletech a noteboocích. Jak ale skutečně funguje a k čemu vlastně je?

Bluetooth protokol pracuje v bezlicenčním pásmu 2.4GHz. V tomto pásmu pracují i další protokoly, například WiFi nebo ZigBee. Existuje množina pravidel, kterými se Bluetooth liší od zbývajících protokolů. V následujících pár větách se pokusím shrnout, jak protokol Bluetooth funguje. Vysvětlení je spíše pro laiky, další detaily najdete na Wikipedii.

Master, Slave, Piconet

Bluetooth síť (známá jako Piconet) používá master-slave model pro řízení toho, kdy a kam může dané zařízení posílat data. Master může být spojen až se sedmi slave. Slave může být v dané piconet síti připojen pouze k jednomu masterovi.

Master řídí komunikaci v piconetu. Může posílat data kterémukoliv slave a všechny slave si mohou vyžádat data i od něj. Slave mohou posílat a přijímat data pouze od příslušného mastera. Jeden slave nemůže komunikovat s jiným slave v rámci piconetu.

Master slave bluetooth

Bluetooth identifikátory a jména

Každé bluetooth zařízení má unikátní 48 bitový identifikátor, obecně zkracovanou jako BD_ADDR. Ten je obvykle reprezentovaný ve formě dvanáctimístné hexadecimální hodnoty. Levá polovina této hodnoty je unikátní identifikátor organizace (OUI), který označuje výrobce. Pravá část je unikátní pro každé zařízení.

Tento identifikátor by měla být napsaná na každém Bluetooth zařízení. Například na následujícím obrázku (RN-42 Bluetooth Modul) se identifikátor nachází pod označením MAC NO a je 000666422152. 000666 označuje výrobce a je stejný pro všechny moduly tohoto typu. 422152 jednoznačně identifikuje každý modul.

bluetooth id zařízení

Bluetooth zařízení ale obsahují taky uživatelsky přívětivá jména, která jim uživatelé mohou dát. Slouží pro jednoduší rozpoznání, o které zařízení se jedná. Pravidla pro tato jména jsou méně přísná. Mohou být až 248 bajtů dlouhá a nemusí být unikátní.

Připojovací proces

Vytvoření spojení mezi dvěma zařízeními je vícekrokový proces, který obsahuje tři základní části:

  1. Požadavek (Inquiry) – pokud o sobě dvě zařízení neví vůbec nic, jedno z nich musí poslat požadavek a zkusit objevit to druhé. Jedno zařízení vysílá požadavek a jakékoliv jiné zařízení, které ho přijme, odpoví svou adresou a případně i přiřazeným jménem.
  2. Připojování (Paging) – během této části se vytvoří spojení mezi zařízeními, která se poznala během vyslání požadavku
  3. Spojení (Connection) – po úspěšném dokončení připojování jsou zařízení ve stavu Spojení. Když jsou zařízení spojená, mohou buď aktivně komunikovat nebo být v módu úspory energie.
    • Aktivní mód – zařízení aktivně přijímá nebo odesílá data
    • Sniff mód – úsporný mód, kdy zařízení kontroluje spojení ve větším intervalu (například každých 100ms)
    • Hold mód – dočasný úsporný mód, kdy je zařízení na určitou dobu uspáno a po vypršení této doby se opět probouzí, master posílá příkaz na přepnutí do tohoto módu
    • Park mód – master může poslat příkaz k zaparkování a slave se stává neaktivním, než mu master pošle příkaz pro probuzení

Párování

Pokud se dvě zařízení k sobě připojují často, mohou být spárovaná. Spárování automaticky vytvoří spojení, pokud je signál dost silný. Týká se to například handsfree sad v autě. Po spárování zařízení sdílí soukromý klíč, který se při párování vytvoří, který jim umožní spojení bez zásahu uživatele.

Párování vyžaduje autentifikační proceduru, kdy uživatel ověří spojení mezi zařízeními. Občas není při párování vyžadován žádný kód, většinou je ale potřeba zadat čtyř až šestimístný pin.

Třídy výkonu

Vysílací výkon (a tedy dosah) záleží na třídě výkonu daného zařízení. Existují následující třídy výkonu:

Číslo třídy Maximální výstupní výkon (dbm) Maximální výstupní výkon (mw) maximální dosah
Třída 1 20 dBm 100 mW 100 m
Třída 2 4 dBm 2.5 mW 10 m
Třída 3 0 dBm 1 mW 10 cm

Článek vznikl částečným překladem článku: Bluetooth Basics.