10 věcí, co jsme se měli naučit ve škole (ale nenaučili …)

České školství je ve velmi špatném stavu. Celý systém je dlouhodobě podfinancovaný, z čehož vyplývají další negativní důsledky. V tomto článku se budu věnovat zejména střednímu školství.

Když jsem byl v posledním ročníku osmiletého gymnázia, většina mých spolužáků (mě nevyjímaje) chtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole. Ať už byly ambice každého jakékoliv, vždy se přihlásil na některou ze „záložních“ vysokých škol. V mém případě to byla Fakulta informatiky a statistiky na VŠE. VŠE ale rozhodně není špatná škola a některé předměty jsou excelentní. Jedním z takových předmětů je například 4IZ228 – Tvorba webových stránek a aplikací, který tamním studentům opravdu závidím. Ale protože jsem se cítil více na informatickou než na ekonomickou cestu, zvolil jsem nakonec ČVUT. Někteří moji spolužáci si ale jako záložní zvolili Fakultu humanitních studií nebo Pedagogickou fakultu na Karlově univerzitě. Proti FHS v zásadě nic nemám, člověk se tři roky vlastně fláká a snaží si ujasnit priority, na čem chce během magisterského studia zamakat. Problém mám ale s pedagogickými fakultami jako rezervními možnostmi. Učitel je jedno z nejdůležitějších povolání – určuje další vývoj dětí.

Co vede k tomu, že si minimum lidí určí učitelskou dráhu jako svou životní cestu? Podle mě v tom v drtivé většině hrají roli peníze. Učitelé nejsou dostatečně placení a po pěti letech relativně náročného studia mají vyhlídky 22 tisíc korun měsíčně. Hrubého. Proto se ve školním prostředí hromadí neschopní učitelé, kteří své žáky nic nenaučí.

Co jsme se tedy měli naučit a nenaučili?

Informatika

Vybavení škol a učitelé informatiky jsou ve školách žalostní. Jde o nejvíce rostoucí obor v posledních letech (a zatím to nevypadá, že by se tento trend měl změnit). Proč je informatika postavená na úroveň tělocviku a výtvarné výchovy?

Rychlé čtení

Spousta mých kamarádů a známých čte velmi pomalu. Ani já úplně neovládám techniky jako skimming. Je to velká škoda, protože by to ušetřilo spoustu času.

Organizace času

Absolventi a mladí lidé neumí hospodařit s vlastním časem. Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, kteří se tváří jako nejvíc zaneprázdnění, mají nejvíc času. A naopak. Lidé, o kterých vím, že pracují spoustu hodin denně, si téměř vždy dokáží najít hodinu nebo dvě na kamarádskou schůzku.

Nikdo nepracuje 16 hodin denně (aspoň dlouhodobě ne). Pokud tedy někdo tvrdí, že si během dvou týdnů není schopný najít hodinu na krátkou sešlost, hledejte za tím cokoliv, jen ne nedostatek času.

Nedávno jsem byl na přednášce Petra Kukola, který jako jednu z mála výhod vysoké školy zmiňoval, že během studia se lidé naučí organizovat svůj čas. Možná by nebylo od věci, kdyby to studenti uměli už po absolvování školy střední.

Jak se učit

Zvláštní, že? Ve škole nás nenaučili, jak se máme učit. Spousta lidí se učila věci nazpaměť a trávila tím desítky hodin týdně.

Jednou na hodinu dějepisu přišla inspekce a učitel se chtěl vytáhnout, aby dostal dobré hodnocení. Připravil si interaktivní hodinu, kde byla spousta příležitostí diskutovat o souvislostech. Když jsme se ho ptali, proč stejné hodiny nejsou vždy, odpověděl, že bychom stihli probrat polovinu látky. Takto jsme probrali všechno, ale já jsem si po půl roce nepamatoval nic. Gratuluji, pane učiteli.

Jak zacházet s penězi

Učili jsme se v chemii, jak správně určit množství chlóru, které nasypeme do bazénu, aby tam byla správná koncentrace. Už jsme se ale neučili, jak na ten bazén vydělat. Nebo aspoň jak podobnou částku nenechat na úrocích v bankovních domech. A že když je úrok za půjčku 10% týdně, tak tato půjčka není úplně výhodná. Základní věci, jako je složené úrokování, se učí až na vysokých školách. To si středoškoláci nebudou nikdy půjčovat nebo spořit? Tak aspoň ten chlór v bazénu …

Základy přežití

I když se to může zdát vtipné, tak znalost historie ještě nikdy život nikomu nezachránila …

Vyjednávací schopnosti

Jak jednat s lidmi a jak dosáhnout kompromisní dohody? Učili jste se to? My ne. Když jsem se pokusil vyjednávat s učitelem, tak jsem dostal poznámku za drzost.

Byl jsem celkem dobrý v matematice, a tak po mě spousta lidí chtělo, abych jim posílal taháky s vypočítanými příklady. Ptal jsem se, co za to? Zajímavé je, že skupinu spolužáků, kteří na toto nezvládli odpovědět, jsem po maturitě mockrát neviděl. S ostatními se přátelíme dodnes.

Základy sebeobrany

Se sebeobranou je to podobné jako se základy přežití. Během hodin tělocviku se hrál fotbal. Možná se ty hodiny daly využít i jinak, ale to by je musel vést schopný pedagog.

Duševní zdraví

Kromě pár hodin v rámci předmětu Základy společenských věd jsme se toho o psychohygieně moc nedozvěděli. Spousta peněz se ve školství věnuje na prevenci proti drogám a dalším návykovým látkám, kterým se studenti zasmějí a jdou si zapálit cigaretu. Ale že spousta studentů kouří, protože jsou ve stresu, to už nikoho nezajímá.

Jak se ucházet o práci

Poslední bod je nejdůležitější z celého seznamu. Studentům je po odmaturování 19 let, jsou tedy plně schopní práce. Měli by vědět, jaká je jejich cena a jak se prezentovat při přijímacím pohovoru. A to nejen při získávání první práce. Životopis by se neměl dělat stylem „Stáhni si šablonu z Googlu a uprav ji“. Ale opět jsou ve škole důležitější předměty. Protože vědět, jak fungují játra je přece důležitější, než vydělat si na jídlo …

Poznámka: Seznam dovednostní jsem si půjčil z následujícího článku: Top 10 Skills We Wish Were Taught in School, But Usually Aren’t. Komentáře už jsou z mojí hlavy.

 

3 komentáře u „10 věcí, co jsme se měli naučit ve škole (ale nenaučili …)

  1. Míša Gřešková

    Je pravda, že nás ve školách moc na život nepřipraví, ale také záleží na učiteli a škole. S čím určitě souhlasím jsou hodiny, kde by nás naučili jak si organizovat čas. Jak se učit, Jak zacházet s penězi a Vyjednávací schopnosti jsou také věci, které by se měli vyučovat, ale na druhou stranu to všechno by se dalo zařadit do hodin psychologie, ekonomie a třeba marketingu, ale jak už jsem psala výše, to všechno, jak hodiny těchto předmětů probíhají záleží na učiteli …

  2. Jana

    Tak určitě je spousta věcí, o kterých by se mluvit mělo. Ledaskdo kritizuje věci typu jako např. Vy, proč se učit jak fungují játra, ale zas na druhou stranu, kdo se chce někdo věnovat medině a následně dalším lékařským povoláním, tak se to podle mě zase hodí. Mně třeba osobně bavilo ve škole všechno, že bychom něco jen papouškovali, to si nemyslim. Chápala jsem vše. Dobře, fyzika mě taky nebavila, ale no jako co, tak jsem to projela, zjistila, že mě to nezajímá, tak co, stalo se něco? Avšak zase na druhou stranu se mi nelíbí, že se na školách nikde nebaví o pracovních trhu o možnostech spolupráce s firmami atd. a člověk si prakticky nemůže moc vyzkoušet. Tak jsem si mi celou na základce líbilo, tak ten zbytek byl otřes:-D Představovala bych si to jinak. Já se hlavně musím smát dodnes tomu, jak jsem vešla na dny otevřených dveří a nikdo nebyl kloudně schopnej mi sdělit, jaká je uplatnitelnost škol a kde se dá s tím pracovat! V Německu to funguje tak, že firmy nabízejí ještě před nějakým definitivním rozhodnutím pro nějaký obor možnost praxe, stáže, a dejme tomu, že v nějaké formě je tam volnější možnost rozhodnutí, tj, jsem tím chtěla říct, že nikdo nenutí nikoho jít ve 14 letech někam na konkrétní obor, navíc tam skoro každá třetí firma nabízí vyučení rovnou ve firmě ( řemeslné obory, účetní, sestry, úředníci,… ) Samozřejmě netvrdím, že každý dělá, co si zrovna vysnil. A hlavně dejme tomu, tam funguje ještě nějaká diskuse a ochota.

  3. Tereza

    Kdybych měla napsat něco v podobném duchu, znělo by to dost podobně. Jen je pravda, že na naší škole se v posledním ročníku učíme psát motivační dopis, žádost o místo i životopis. Ale zřejmě je to škola od školy a profesor od profesora. rozhodně by se někdo z „hlav státu“ měl zamyslet nad tím, jestli nezařadit do studijních plánů středních škol alespoň nějaké besedy na téma „Jak hospodařit s penězi“, „Jak se zařadit do světa dospělých, aby nás to nesemlelo“ apod.
    Každý má danou věc samozřejmě svůj názor, ale bohužel mám ve svém okolí pár lidí, kteří si ve 20 letech brali půjčku, protože nevyšli s penězi a neměl je kdo „založit“ a oni prostě neměli na nájem a zpátky k rodičům se jim nechtělo.
    Kdyby se nad tímto problémem někdo zamyslel, nemusely by různé banky na mladých „rejžovat“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>