Archiv pro rubriku: edu

Jak napsat diplomovou nebo bakalářskou práci na ČVUT (téměř) bez práce?

Jste v posledním ročníku bakalářského nebo magisterského studia, rozhodujete se nad tématem závěrečné práce (nebo ho už máte) a přemýšlíte, že začnete samotnou práci psát? Přečtěte si několik následujících tipů, které vám celé psaní výrazně ulehčí:

1) Nepoužívejte Word!

Jestli jste ve Wordu psali někdy práci delší než pár stran, určitě mi dáte za pravdu, že tvorba rejstříků, citací, zdrojů a dalších pokročilejších věcí je náročné (případně si dosaďte něco ostřejšího). V rozsahu více desítek stran a mnoha obrázků (grafů, tabulek a spousty dalších věcí, které tak rádi do prací dáváme, protože pak roste velikost) je navíc práce s dokumentem pomalá.

Když se vám práci ve Wordu přece jen povede nějak splácat, po vytisknutí vidíte, že to není ono. Z typografického hlediska prostě není Word optimální variantou (nepracuje úplně nejlépe například se zalamováním slov).

A co tedy místo Wordu použít?

2) Používejte TeX!

Pokud se ptáte, co to je TeX [tech], je to trochu smutné. Jestli jste celé své studium všechny technické reporty psali ve Wordu, ztratili jste mnoho hodin svého času. Ve zkratce se jedná o typografický (nebo sazečský) program, který vytvořit Donald E. Knuth, mimochodem jeden z předních informatiků na světě. Více si o TeXu přečtěte na Wikipedii. I když s tímto způsobem produkování dokumentů nemáte žádnou zkušenost, vezměte svou závěrečnou práci jako příležitost se to naučit.

Jenže začít psát tak rozsáhlý a složitý dokument (jakým bakalářka nebo diplomka je) od začátku by určitě nemělo smysl a bylo by to v rozporu s nadpisem tohoto článku – téměř bez práce. Navíc formátování a věci okolo něj nejsou to, čím se chcete zabývat. Co s tím? Nejvhodnější bude tuto část outsourcovat.

3) Použijte pořádnou šablonu!

ČVUT (a další univerzity určitě také) mají různé šablony (často každá fakulta/katedra svou), které jsou po krátkém hledaní snadno nalezitelné. Já vám ale pro vás alternativu – Dr. Petr Olšák, učitel na FEL ČVUT (a autor oblíbeného skripta Úvod do algebry, zejména lineární (pozn. aut. lineární algebry, nikoliv lineární úvod)) vytvořil před několika lety univerzální šablonu pro TeX, kterou může použít jakákoliv fakulta (z ČVUT, ale údajně existuje i verze pro MatFyz) a navíc je na výběr z české a anglické varianty.

Šablona pro sazbu studentských závěrečných prací na ČVUT – CTUstyle

Možná první sestavení pdfka bude trochu náročnější, ale berte to jako investici do budoucna. Pokud používáte Windows, hned z kraje vám doporučím používat TeX Live (s MikTeXem to nešlo), případně můžete položit otázku pod článkem.

4) Verzujte!

A poslední tip, který každého správného programátora už určitě napadl. TeXové soubory jsou vlastně zdrojové kódy a co se se zdrojovými kódy dělá? Ano, verzují se! Když pak něco smažete nebo si něčím nejste jistí, můžete vytvořit novou větev, vracet se v historii a mnoho dalších věcí, které verzovací systémy nabízejí.

Já svou práci verzuji zde: https://github.com/lukashruby/diploma-thesis , můžete tam sledovat můj postup. Ale jak jistě víte, země podle bible vznikla za 6 dní, stejně jako většina bakalářek a diplomek :) .

Ale vždyť je tam pořád spousta práce …

… nesliboval jsem, že to bude úplně bez práce. Popsaný postup vás zbaví různých nepříjemností s formátováním, číslováním obrázků, správou citací, zdrojů, vkládání vzorců a mnoha dalších. Vy se tak můžete věnovat činnosti, která vás baví a naplňuje. Protože v opačném případě byste si určitě zvolili jinou školu :).

Výhody pro studenty: JetBrains

Studium na vysoké škole je náročné. Zvlášť tato věta platí u technických oborů. Studentům už pak nezbývá mnoho času na práci a často trpí nedostatkem peněz. V důsledku pak v jejich rozpočtu nezbývá mnoho prostředků na nákup potřebných nástrojů – např. notebooku. To se dá vyřešit nákupem staršího nebo levnějšího kusu. Co se však tímto způsobem vyřešit nedá, je software. Tam je cena často pevná.

Několik vysokých škol (např. ČVUT nebo VŠE) se snaží svým studentům vycházet vstříc tím, že platí multilicence nejnutnějších produktů a ty pak více či méně jednoduše poskytují studentům. Týká se to např. Microsoft Office. Jelikož ale i rozpočty vysokých škol jsou napnuté, i tady se do nástrojů investuje s rozvahou. Často se volí nepříliš kvalitní open-source řešení, které je zdarma. Chtějí-li se studenti naučit s profesionálními programy, které se používají v komerčním prostředí, mají jednoduše smůlu (nebo se vydají temnou cestou pirátských kopií).

Někteří výrobci softwaru toto pochopili a snaží se studentům vycházet vstříc. Prvním takovým příkladem je česká firma JetBrains s.r.o, která je neznámější svým vývojovým prostředím pro Javu – InteliJ IDEA. Mimoto nabízí nástroje pro spoustu dalších programovacích jazyků – namátkou např. WebStrom, což je IDE pro PHP nebo ReSharper pro C#. Ty samozřejmě nejsou zdarma a každý produkt stojí v jednotkách tisíc korun.

Pro studenty má však speciální nabídku – všechny své produkty nabízí zdarma po celou dobu studia.

Doporučuji se minimálně podívat na jejich nabídku na webu.

Sto knih, které by měl každý přečíst

Poslední dobou pozoruju, že málo čtu literaturu. Každý den sice přečtu mnoho textu z různých zpravodajských webů nebo vědeckých článků, ale knihu už jsem neměl v ruce dlouhou dobu. Rozhodl jsem se, že to napravím: Do googlu jsem zadal „100 books everybody shoud read“ a první výsledek byl seznam od Amazonu:

  • „1984“ by George Orwell
  • „A Brief History of Time“ by Stephen Hawking
  • „A Heartbreaking Work of Staggering Genius“ by Dave Eggers
  • „A Long Way Gone“ by Ishmael Beah
  • „A Series of Unfortunate Events #1: The Bad Beginning: The Short-Lived Edition“ by Lemony Snicket
  • „A Wrinkle in Time“ by Madeleine L’Engle
  • „Alice Munro: Selected Stories“ by Alice Munro
  • „Alice in Wonderland“ by Lewis Carroll
  • „All the President’s Men“ by Bob Woodward and Carl Bernstein
  • „Angela’s Ashes: A Memoir“ by Frank McCourt
  • „Are You There, God? It’s me, Margaret“ by Judy Blume
  • „Bel Canto“ by Ann Patchett
  • „Beloved“ by Toni Morrison
  • „Born To Run: A Hidden Tribe, Superathletes, and the Greatest Race the World Has Never Seen“ by Christopher McDougall
  • „Breath, Eyes, Memory“ by Edwidge Danticat
  • „Catch-22″ by Joseph Heller
  • „Charlie and the Chocolate Factory“ by Roald Dahl
  • „Charlotte’s Web“ by E.B. White
  • „Cutting For Stone“ by Abraham Verghese
  • „Daring Greatly: How the Courage to Be Vulnerable Transforms the Way We Live, Love, Parent, and Lead“ by Brene Brown
  • „Diary of a Wimpy Kid, Book 1″ by Jeff Kinney
  • „Dune“ by Frank Herbert
  • „Fahrenheit 451″ by Ray Bradbury
  • „Fear and Loathing in Las Vegas: A Savage Journey to the Heart of the American Dream“ by Hunter S. Thompson
  • „Gone Girl“ by Gillian Flynn
  • „Goodnight Moon“ by Margaret Wise Brown
  • „Great Expectations“ by Charles Dickens
  • „Guns, Germs, and Steel: The Fates of Human Societies“ by Jared M. Diamond
  • „Harry Potter and the Sorcerer’s Stone“ by J.K. Rowling
  • „In Cold Blood“ by Truman Capote
  • „Interpreter of Maladies“ by Jhumpa Lahiri
  • „Invisible Man“ by Ralph Ellison
  • „Jimmy Corrigan: Smartest Kid on Earth“ by Chris Ware
  • „Kitchen Confidential“ by Anthony Bourdain
  • „Life After Life“ by Kate Atkinson
  • „Little House on the Prairie“ by Laura Ingalls Wilder
  • „Lolita“ by Vladimir Nabokov
  • „Love in the Time of Cholera“ by Gabriel Garcia Marquez
  • „Love Medicine“ by Louise Erdrich
  • „Man’s Search for Meaning“ by Viktor Frankl
  • „Me Talk Pretty One Day“ by David Sedaris
  • „Middlesex“ by Jeffrey Eugenides
  • „Midnight’s Children“ by Salman Rushdie
  • „Moneyball“ by Michael Lewis
  • „Of Human Bondage“ by W. Somerset Maugham
  • „On the Road“ by Jack Kerouac
  • „Out of Africa“ by Isak Dinesen
  • „Persepolis“ by Marjane Satrapi
  • „Portnoy’s Complaint“ by Philip Roth
  • „Pride and Prejudice“ by Jane Austen
  • „Silent Spring“ by Rachel Carson
  • „Slaughterhouse-Five“ by Kurt Vonnegut
  • „Team of Rivals“ by Doris Kearns Goodwin
  • „The Age of Innocence“ by Edith Wharton
  • „The Amazing Adventures of Kavalier and Clay“ by Michael Chabon
  • „The Autobiography of Malcolm X“ by Malcolm X and Alex Haley
  • „The Book Thief“ by Markus Zusak
  • „The Brief Wondrous Life of Oscar Wao“ by Junot Diaz
  • „The Catcher in the Rye“ by J.D. Salinger
  • „The Color of Water“ by James McBride
  • „The Corrections“ by Jonathan Franzen
  • „The Devil in the White City: Murder, Magic, and Madness at the Fair that Changed America“ by Erik Larson
  • „The Diary of Anne Frank“ by Anne Frank (čtu od 13. 3. 2015)
  • „The Fault in Our Stars“ by John Green
  • „The Giver“ by Lois Lowry
  • „The Golden Compass: His Dark Materials“ by Philip Pullman
  • „The Great Gatsby“ by F. Scott Fitzgerald
  • „The Handmaid’s Tale“ by Margaret Atwood
  • „The House At Pooh Corner“ by A. A. Milne
  • „The Hunger Games“ by Suzanne Collins
  • „The Immortal Life of Henrietta Lacks“ by Rebecca Skloot
  • „The Liars‘ Club: A Memoir“ by Mary Karr
  • „The Lightning Thief (Percy Jackson and the Olympians, Book 1)“ by Rick Riordan
  • „The Little Prince“ by Antoine de Saint-Exupéry
  • „The Long Goodbye“ by Raymond Chandler
  • „The Looming Tower: Al-Qaeda and the Road to 9/11″ by Lawrence Wright
  • „The Lord of the Rings“ by J.R.R. Tolkien
  • „The Man Who Mistook His Wife For A Hat: And Other Clinical Tales“ by Oliver Sacks
  • „The Omnivore’s Dilemma: A Natural History of Four Meals“ by Michael Pollan
  • „The Phantom Tollbooth“ by Norton Juster
  • „The Poisonwood Bible: A Novel“ by Barbara Kingsolver
  • „The Power Broker: Robert Moses and the Fall of New York“ by Robert A. Caro
  • „The Right Stuff“ by Tom Wolfe
  • „The Road“ by Cormac McCarthy
  • „The Secret History“ by Donna Tartt
  • „The Shining“ by Stephen King
  • „The Stranger“ by Albert Camus
  • „The Sun Also Rises“ by Ernest Hemingway
  • „The Things They Carried“ by Tim O’Brien
  • „The Very Hungry Caterpillar“ by Eric Carle
  • „The Wind in the Willows“ by Kenneth Grahame
  • „The Wind-Up Bird Chronicle: A Novel“ by Haruki Murakami
  • „The World According to Garp“ by John Irving
  • „The Year of Magical Thinking“ by Joan Didion
  • „Things Fall Apart“ by Chinua Achebe
  • „To Kill a Mockingbird“ by Harper Lee
  • „Unbroken: A World War II Story of Survival, Resilience, and Redemption“ by Laura Hillenbrand
  • „Valley of the Dolls“ by Jacqueline Susann
  • „Where the Sidewalk Ends“ by Shel Silverstein
  • „Where the Wild Things Are“ by Maurice Sendak

Postupně začnu knihy číst. Chtěl bych maximum z nich přečíst v originálních jazycích, kterým bez problému rozumím (angličtina a němčina). U ostatních zvolím buď anglický nebo český překlad.

Knihy, které jsem už v minulosti četl, si přečtu znovu, protože si z nich moc nepamatuji. Budu aktualizovat tento seznam a také přidám widget do levého panelu. Snad mě to donutí aspoň pár knih přečíst :)

Adobe Creative Cloud pro studenty

Adobe začal v poslední době (asi jeden nebo dva roky) nabízet své produkty i ve formě měsíčního předplatného. Celý balík všech aplikací stojí asi 60€ měsíčně. Podle mě je to rozhodně krok správným směrem – pro nově vznikající firmy a začínající freelancery zmizela nutnost investovat několik desítek tisíc do softwarového vybavení. Pro Adobe se zcela jistě snížila míra pirátství (protože jen málo firem a jednotlivců tyto velké částky měli). Adobe má nicméně pro studenty denního studia ještě zajímavější nabídku.

Plná verze Adobe Creative Cloud za 20€ měsíčně

Za v přepočtu 550 Kč měsíčně (~ jeden skromný večer v klubu) můžete mít nejen populární Photoshop, ale i Adobe Illustrator, Premiere a spoustu další nástrojů pro úpravu digitálních médií.

Jedná se o promo akci na první rok, musíte si tedy ohlídat, abyste účet po 12 měsících zrušili, jinak se začne účtovat standardní cena. Nic vám ale nebrání si poté zaregistrovat účet nový (možná bude potřeba jiná platební karta, ještě jsem to nezkoušel).

A to nejlepší na závěr. V EULA podmínkách společnost Adobe neuvádí, že je vyloučeno komerční použití. Můžete tak celý tento balík používat i pro placené soukromé projekty.

Jen malá informace na závěr – v průběhu prvního měsíce můžete své členství ukončit. Po prvním měsíci už členství nelze vypovědět (v rámci 12 měsíců).

ATHENS: Týden v Paříži

V předposleathens_logodním listopadovém týdnu jsem navštívil v rámci programu Athens hlavní město Francie. V následujícím článku se s vámi podělím o své zkušenosti

Program Athens

Jedná se o krátkodobý výměnný program mezi technickými univerzitami v Evropě. Přesněji poslouží popis z webu ČVUT:

Program ATHENS byl zahájen v roce 1997 za podpory Evropské komise. Spojuje 17 významných technických evropských univerzit. Je to především ParisTech (sdružení 10 nejvýznamnějších pařížských Grandes Ecoles d’Ingemieurs, a sice ENGREF, ENPC, ENSAM, ENSCP, ENSMP, ENST, ENSTA, Ecole Polytechnique, ESPCI, INAGP), dále TU Delft, KU Leuven, INST Lisboa, UCL Louvain-la-Neuve, UP Madrid, NTNU Trondheim, TU Budapest, TU Wien, Politecnico di Milano, TU München, TU Warsaw a od roku 2008 Aristotle University of Thessaloniki a Istanbul Technical University.

Týdenní intenzivní kurzy. Uvedené univerzity poskytují v rámci programu ATHENS studentům vyšších ročníků partnerských technických univerzit týdenní intenzivní kurzy v moderních oborech a technologiích na špičkové vědecké úrovni. Kurzy jsou nabízeny dvakrát ročně (březen, listopad). Odborná část kurzů probíhá v angličtině, francouzštině nebo španělštině v rozsahu 30 hodin. Je doplněna kulturním programem v rozsahu 12-15 hodin, ve kterém mají studenti příležitost blíže se seznámit s kulturou a prostředím dané země. Je obvyklé, že po absolvování takových kurzů se řada studentů přihlásí na danou školu k dalšímu studiu. Kurzy jsou pravidelně hodnoceny z hlediska kvality.

ČVUT bylo k této skupině evropských technických univerzit přizváno roku 2003. Z členství v programu ATHENS pro ČVUT vyplývá povinnost zorganizovat několik kurzů v Praze a umožnit studentům ČVUT účast na kurzech partnerských univerzit.

Trip report

Pátek – příjezd

V páteční večer jsem přilétl na letiště CDG kolem jedenácté hodiny večer. Rychle jsem se přesunul regionálním vlakem RER B do stanice Massy – Palaiseau, kde jsem měl přes AirBnB pronajatý pokoj. Škola sice nabízela ubytování v pařížských hostelech, ale ty byly příliš vzdálené o mé školy, o které se zmíním ještě později.

Sobota – uvítání a prohlídka Latinské čtvrti

Během sobotního dopoledne jsme byli přivítání v Paříži v areálu univerzity Ecole Mines ParisTech. Následoval krátký raut a procházka po Latinské čtvrti. Nemám moc rád podobné organizované prohlídky, a tak si z procházky moc věcí nepamatuju. Ale používal jsem poctivě Swarm, tak se můžu zpětně podívat, kde jsme všude byli.

Poté jsme se už neorganizovaně vydali k symbolu Paříže – Eiffelově věži.  Pěšky. Cesta trvala asi hodinu a půl, a tak jsme měli spoustu času poznat hlavní bulváry a tradiční francouzská okna.

2014-11-15 17.19.20

Neděle – Návštěva Montmartu

Další organizovaná prohlídka, ze které si skoro nic nepamatuju. Nedá se nic dělat, součástí programu Athens je i tato kulturní část. Odpoledne jsme strávili v Louveru.

Pondělí – Pátek: Výuka ve škole

Od pondělí do pátku byla každý den výuka na zahraniční univerzitě. Já jsem si zvolil kurz „Introduction to Vehicle Dynamics“, který sice je velmi odlišný od mého hlavního oboru (Software engineering), ale chtěl jsem si vyzkoušet něco nového a také mě automobilová technika zajímá. Kurz se konnal na ENSTA ParisTech, která se nacházela jen deset minut od mého dočasného bydliště. Po škole jsem většinou na pozdní odpoledne a večer jezdil do centra Paříže a vracel se domů v pozdním večeru.

2014-11-19 20.38.35

Tipy pro Athens

Ubytování

Rozhodně doporučuji nabízené ubytování odmítnout a dohodnout se s pár dalšími lidmi a pronajmout si vlastní pokoj nebo celý byt. Kromě toho, že výrazně ušetříte, tak si můžete vybrat místo a kvalitu, která vám vyhovuje. Já jsem měl pronajatý pokoj jen pro sebe a stálo mě to jen o pár euro víc, než postel v osmilůžkovém pokoji v hostelu, který nabízela univerzita.

Doprava

Bohužel ČVUT neproplácí náklady na benzín v případě dopravy vlastním autem. Nezbývá tak jiná možnost, než si koupit letenku v den, kdy se dozvíte, kam na Athens pojedete.

2014-11-22 10.38.51

Kamarádi

Doporučuji se nebavit s českými studenty. S těmi se můžete bavit v Praze. Já jsem takto poznal několik lidí z různých částí světa (zjistíte, že v Paříži studují lidé z celého světa). Určitě se vyplatí navázat kontakty i mimo skupinu lidí z Athens. Má to minimálně dvě výhody – místní studenti okolní prostředí znají a můžou pomoci s řešením problémů (kde koupit lístek na oběd, jak se dostat na letiště co nejlevněji apod.) a také umí francouzsky. Navíc Paříž není tak vzdálená, a tak se nimi můžete po několika měsíci vidět znovu.

Škola

Na ČVUT není kurz absolvovaný v rámci Athens uznán – nejsou za něj udělovány žádné kredity (v případě jiných škol je to 2-3 ETCS kredity). To je na jednu stranu zklamání, ale můžeme z toho udělat výhodu – stačí splnit minimální požadavky (docházka a domácí úkoly), a tak si můžeme zvolit libovolný kurz a zkusit něco nového (jako jsem to udělal já). Ze závěrečné zkoušky můžete bez výčitek svědomí dostat F, protože pokud by ČVUT záleželo na výsledcích v zahraniční, tak nám kredity přidělí.

IMG_20141123_235058

Celkově hodnotím tuto týdenní zkušenost velmi pozitivně a doporučuji ji každému studentovi. Když budete chybět týden na své domovské škole, tak se nic závažného nestane, ale zahraniční zkušenost, kterou získáte, si budete pamatovat celý život. A navíc dostanete částečné stipendium (v případě Paříže to bylo kolem 8 tisíc korun).

2014-11-17 18.33.55

10 věcí, co jsme se měli naučit ve škole (ale nenaučili …)

České školství je ve velmi špatném stavu. Celý systém je dlouhodobě podfinancovaný, z čehož vyplývají další negativní důsledky. V tomto článku se budu věnovat zejména střednímu školství.

Když jsem byl v posledním ročníku osmiletého gymnázia, většina mých spolužáků (mě nevyjímaje) chtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole. Ať už byly ambice každého jakékoliv, vždy se přihlásil na některou ze „záložních“ vysokých škol. V mém případě to byla Fakulta informatiky a statistiky na VŠE. VŠE ale rozhodně není špatná škola a některé předměty jsou excelentní. Jedním z takových předmětů je například 4IZ228 – Tvorba webových stránek a aplikací, který tamním studentům opravdu závidím. Ale protože jsem se cítil více na informatickou než na ekonomickou cestu, zvolil jsem nakonec ČVUT. Někteří moji spolužáci si ale jako záložní zvolili Fakultu humanitních studií nebo Pedagogickou fakultu na Karlově univerzitě. Proti FHS v zásadě nic nemám, člověk se tři roky vlastně fláká a snaží si ujasnit priority, na čem chce během magisterského studia zamakat. Problém mám ale s pedagogickými fakultami jako rezervními možnostmi. Učitel je jedno z nejdůležitějších povolání – určuje další vývoj dětí.

Co vede k tomu, že si minimum lidí určí učitelskou dráhu jako svou životní cestu? Podle mě v tom v drtivé většině hrají roli peníze. Učitelé nejsou dostatečně placení a po pěti letech relativně náročného studia mají vyhlídky 22 tisíc korun měsíčně. Hrubého. Proto se ve školním prostředí hromadí neschopní učitelé, kteří své žáky nic nenaučí.

Co jsme se tedy měli naučit a nenaučili?

Informatika

Vybavení škol a učitelé informatiky jsou ve školách žalostní. Jde o nejvíce rostoucí obor v posledních letech (a zatím to nevypadá, že by se tento trend měl změnit). Proč je informatika postavená na úroveň tělocviku a výtvarné výchovy?

Rychlé čtení

Spousta mých kamarádů a známých čte velmi pomalu. Ani já úplně neovládám techniky jako skimming. Je to velká škoda, protože by to ušetřilo spoustu času.

Organizace času

Absolventi a mladí lidé neumí hospodařit s vlastním časem. Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, kteří se tváří jako nejvíc zaneprázdnění, mají nejvíc času. A naopak. Lidé, o kterých vím, že pracují spoustu hodin denně, si téměř vždy dokáží najít hodinu nebo dvě na kamarádskou schůzku.

Nikdo nepracuje 16 hodin denně (aspoň dlouhodobě ne). Pokud tedy někdo tvrdí, že si během dvou týdnů není schopný najít hodinu na krátkou sešlost, hledejte za tím cokoliv, jen ne nedostatek času.

Nedávno jsem byl na přednášce Petra Kukola, který jako jednu z mála výhod vysoké školy zmiňoval, že během studia se lidé naučí organizovat svůj čas. Možná by nebylo od věci, kdyby to studenti uměli už po absolvování školy střední.

Jak se učit

Zvláštní, že? Ve škole nás nenaučili, jak se máme učit. Spousta lidí se učila věci nazpaměť a trávila tím desítky hodin týdně.

Jednou na hodinu dějepisu přišla inspekce a učitel se chtěl vytáhnout, aby dostal dobré hodnocení. Připravil si interaktivní hodinu, kde byla spousta příležitostí diskutovat o souvislostech. Když jsme se ho ptali, proč stejné hodiny nejsou vždy, odpověděl, že bychom stihli probrat polovinu látky. Takto jsme probrali všechno, ale já jsem si po půl roce nepamatoval nic. Gratuluji, pane učiteli.

Jak zacházet s penězi

Učili jsme se v chemii, jak správně určit množství chlóru, které nasypeme do bazénu, aby tam byla správná koncentrace. Už jsme se ale neučili, jak na ten bazén vydělat. Nebo aspoň jak podobnou částku nenechat na úrocích v bankovních domech. A že když je úrok za půjčku 10% týdně, tak tato půjčka není úplně výhodná. Základní věci, jako je složené úrokování, se učí až na vysokých školách. To si středoškoláci nebudou nikdy půjčovat nebo spořit? Tak aspoň ten chlór v bazénu …

Základy přežití

I když se to může zdát vtipné, tak znalost historie ještě nikdy život nikomu nezachránila …

Vyjednávací schopnosti

Jak jednat s lidmi a jak dosáhnout kompromisní dohody? Učili jste se to? My ne. Když jsem se pokusil vyjednávat s učitelem, tak jsem dostal poznámku za drzost.

Byl jsem celkem dobrý v matematice, a tak po mě spousta lidí chtělo, abych jim posílal taháky s vypočítanými příklady. Ptal jsem se, co za to? Zajímavé je, že skupinu spolužáků, kteří na toto nezvládli odpovědět, jsem po maturitě mockrát neviděl. S ostatními se přátelíme dodnes.

Základy sebeobrany

Se sebeobranou je to podobné jako se základy přežití. Během hodin tělocviku se hrál fotbal. Možná se ty hodiny daly využít i jinak, ale to by je musel vést schopný pedagog.

Duševní zdraví

Kromě pár hodin v rámci předmětu Základy společenských věd jsme se toho o psychohygieně moc nedozvěděli. Spousta peněz se ve školství věnuje na prevenci proti drogám a dalším návykovým látkám, kterým se studenti zasmějí a jdou si zapálit cigaretu. Ale že spousta studentů kouří, protože jsou ve stresu, to už nikoho nezajímá.

Jak se ucházet o práci

Poslední bod je nejdůležitější z celého seznamu. Studentům je po odmaturování 19 let, jsou tedy plně schopní práce. Měli by vědět, jaká je jejich cena a jak se prezentovat při přijímacím pohovoru. A to nejen při získávání první práce. Životopis by se neměl dělat stylem „Stáhni si šablonu z Googlu a uprav ji“. Ale opět jsou ve škole důležitější předměty. Protože vědět, jak fungují játra je přece důležitější, než vydělat si na jídlo …

Poznámka: Seznam dovednostní jsem si půjčil z následujícího článku: Top 10 Skills We Wish Were Taught in School, But Usually Aren’t. Komentáře už jsou z mojí hlavy.

 

Jak se dostat na Erasmus (zkušenosti z FEL ČVUT): A jedeeeem

Po splnění všech nesmyslných požadavků na ČVUT, odeslání přihlášky na JKU a vypršení deadlinu (1. prosince 2013) mi přišel e-mail ze Zahraniční kanceláře JKU, že na mém Learning agreementu jsou špatně kódy předmětů, ale naštěstí to přihlašovací proceduru neovlivní (mám pocit, že kdyby se mi něco podobného stalo v Čechách, tak bych všechny kroky musel udělat znova a ještě bych byl rád, že bych nemusel dělat oba jazykové testy). Moje přihláška byla schválena a po dvou týdnech mi přišel e-mail, že mě na JKU rádi v únoru uvidí. V e-mailu byly další informace ohledně založené skupiny na Facebooku pro zahraniční studenty pro aktuální semestr (o toto se postarala Zahraniční kancelář JKU) a možnost dohodnout si vyzvednutí na letišti nebo nádraží v den příjezdu. V tomto e-mailu mi také přišlo potvrzení rezervace ubytování na studentských kolejích (věděl jsem, že budu mít určitě místo, ale zatím nebylo jisté, jaké – jestli jednolůžkový pokoj nebo dvojlůžkový).

22. ledna (tedy něco málo přes dva týdny před příjezdem) mi přišly informace o programu před začátkem semestru. Jedná se o známý Orientation week a v mém případě i intenzivní kurz němčiny.

Před samotným odjezdem je potřeba podepsat některé dokumenty na ČVUT, zejména Finanční dohodu, díky které je přiznáno stipendium. Musel jsem dodat i některé dokumenty, například Letter of Acceptance (přišel mi e-mailem, naštěstí na ČVUT nevyžadují originál podepsaný vlastní krví). Tato procedura se už kupodivu obešla bez problémů a papírování pro mě na pár týdnů skončilo.

Devátého února (neděle) jsem naložil auto a vydal se do Lince. Za tři hodiny jsem dorazil na místo a šel se ubytovat. Nejprve mě překvapil vchod do studentských kolejí Julius Raab Heim. Byly tu dvojité posuvné dveře a recepční. Zeptal jsem se ho, jestli jsem tam správně a k mému překvapení řekl, že ano. Dal jsem mu papír s rezervací a dostal klíček od pokoje. Recepční měl na sobě oblek a mluvil dobře anglicky. Poté jsem se šel podívat do pokoje. Dostal jsem přesně ten pokoj, jaký jsem si vybral (samostatný s kuchyní a sociálním zařízením). Ten večer jsem si do pokoje odnosil věci (nebylo to moc náročné, v budově jsou 4 výtahy) a šel spát.

Jak se dostat na Erasmus (zkušenosti z FEL ČVUT): Po nominaci a hon za Learning agreementem

Někdy kolem 15. února (tedy téměř přesně rok před odjezdem) mi přišel e-mail s tím, že jsem úspěšně prošel výběrovým řízením a jsem nominován na zahraniční výjezd. Do sedmi dnů jsem musel potvrdit svůj zájem. Studenti, kteří vyjíždejí v zimním semestru, musí dodat potřebné dokumenty. Já jsem vyjížděl až v letním, tak jsem měl ještě pár měsíců čas.

Pár týdnů po nominaci mi od zahraniční univerzity přišla „pozvánka“ do registračního systému. Na JKU v Linci se vyřizuje vše elektronicky. Na všechny dokumenty máte webový formulář, kam je naskenované nahrajete. Během dubna jsem si formulář prošel, vše se zdálo jasné a bez problémů, tak jsem si řekl, že to do zimního semestru nebudu řešit. Stejnou cestu bych doporučil i ostatním, protože se změnou akademického roku se mohou změnit nejen podmínky předmětů, ale i jejich vyučující, a tak bych vynaložená snaha mohla přijít nazmar.

Během října 2013 jsem si říkal, že je nejvyšší čas začít s vyřizováním dokumentů (termín odeslání přihlášky na JKU byl 1. prosince). Podle registračního formuláře stačilo zařídit jen Learning Agreement (všechny ostatní dokumenty už máte – certifikát z angličtiny, diplom z předchozího vzdělání). Myslel jsem si, že vyřízení LA bude jen formalita – beztak nemůžu vědět, jaké předměty budou v zahraničí nakonec vypsány, jak se budou hodit do rozvrhu atd.

Chyba!

Learning agreement: Boj s úředním šimlem

Vyplnil jsem LA šablonu (ke stažení na stránkách zahraniční univerzity, pokud ne, tak se dá použít i šablona z domovské univerzity) a vydal se pro podpisy fakultního a univerzitního koordinátora. Fakultní koordinátor (nebylo lehké zjistit, kdo to je a kde má kancelář, ale zvládl jsem to) mi řekl, že navíc potřebuju Srovnávací arch (na jiných školách nic takového není), kde bude aspoň jeden předmět ze zahraniční univerzity, který náplní přesně odpovídá předmětu na domovské  univerzitě. To, jak se později ukázalo, není vůbec jednoduché. Skladba předmětů se liší mezi univerzitami v Čechách a ještě více v zahraničí. Například na JKU v Linci je většina povinných předmětů za 4,5 kreditu (na FELu za 6). Vzhledem k tomu, že jsem si vybíral zahraniční univerzitu vybral podle seznamu doporučovaných škol pro můj program, předpokládal jsem, že když napíšu kontaktní osobě uvedené v seznamu u JKU, dostanu odpověď, jaké předměty si zapsat. Omyl. Bylo mi řečeno, že je můj problém a ať si to nějak vyřeším.

Hledal jsem aspoň nějaký předmět, který by se podobal tomu v ČR a učil v letním semestru. Po několika desítkách vyměněných e-mailů s učiteli na JKU jsem našel předmět, který se vzdáleně podobal, a tak jsem se s vedením katedry, která daný předmět učí v Praze, dohodl, že mi Srovnávací arch podepíší. Tím jsem měl požadovaný podpis a mohl jsem dát ke schválení i Learning agreement.

Na závěr si dovolím malé zamyšlení na téma K čemu je Srovnávací arch? Údajně k tomu, aby se studenti v zahraničí aspoň vzdáleně věnovali svému oboru. Můj obor je Softwarové inženýrství. Nyní seznam předmětů, které aktuálně studuji na JKU a které s týkají přímo mého oboru:

  • Software Processes and Tools
  • Web Information Systems
  • Mobile Computing
  • Web Search and Mining
  • Principles of Interaction

Celkově jsou tyto předměty za 18 ECTS kreditů. Myslím, že i člověku, který se pohybuje mimo IT prostředí, musí být jasné, že tyto předměty přesně do mého oboru patří. Kurzívou vyznačený předmět je ten, který jsem si musel zapsat, abych dostal podpis na Srovnávací arch. Jediným smyslem Srovnávacího archu je tedy ulehčit práci lidem z fakulty, kteří jsou odpovědní za schvalování Learning agreementu. Degradují individuální výběr a skladbu předmětů na jednoduché „Je tam stejný předmět nebo není“. Přitom by stačilo, aby se na Learning agreement podíval někdo povolanější, například garant programu, a během tří minut by zjistil, co plánuje student v zahraničí studovat.

A nejvtipnější věc na závěr. Learning agreement můžete po příjezdu na zahraniční univerzitu celý změnit a zapsat si naprosto jiné předmětu. Na druhou stranu ani to, že si zapíšete předměty přesně podle Learning agreementu a Srovnávací archu, vám nezaručí, že vám tyto předměty budou uznány.

Jak se dostat na Erasmus (zkušenosti z FEL ČVUT): Před nominací

Když se člověk rozhodne využít možnosti navštívit v rámci svých studií některou z evropských zemí v rámci studijního programu Erasmus, musí počítat nejen s rozdílnými podmínkami na zahraničních univerzitách, ale také se složitým administračním procesem na univerzitě vlastní. V tomto článku bych rád popsal, jaké problémy jsem řešil před odjezdem na Erasmus já.

Krok 1: Podání přihlášky

V poměrně velkém předstihu je potřeba učinit první krok – podat přihlášku, Na FEL ČVUT se to dělá v zimním semestru akademického roku, který předchází tomu, ve kterém je plánován výjezd (tedy i více než rok před odjezdem). Přihláška se vyplňuje elektronicky, nikde není uložena (aspoň v roce 2012 nebyla), doporučuji si tedy vyplněné údaje pečlivě zkontrolovat a případně si udělat i screenshot. Já jsem například zapomněl jméno jedné ze školy, na které jsem se hlásil. Mohl jsem si vybrat až tři školy, které mají dohody s ČVUT. Dohody mohou být buď fakultní nebo rektorátní. Jediný praktický rozdíl je, že nejdou kombinovat. Výběru škol je nutné tedy věnovat hodně času. Každý studijní program doporučuje určité školy, které by měly mít kompatibilní program, je vhodné se tedy těmito doporučeními aspoň částečně řídit.

Krok 2: Jazykové testy a pohovory

Brzo (1-2 měsíce) po podání přihlášky se konají jazykové testy. Nejčastěji je z angličtiny, já dělal navíc i němčinu (hlásil jsem se do německy mluvící země). Na testy se není potřeba nijak zvlášť připravovat, pokud máte úroveň každého jazyka aspoň B2 (Upper-intermediate). Jinak je příprava nutná (já jsem navštěvoval německé kurzy v Goethe institutu) – například v rámci předmětů Katedry jazyků FEL ČVUT. Chce to ale myslet dopředu. Čtrnáct dní před testem je pozdě.

Následující pohovory jsou jen ověřením znalostí, většinou se hovoří o situaci ve škole, problémech studentů nebo každodenním životě. Není důležité mluvit naprosto správně a plynule, ale vyjádřit myšlenku a vyvarovat se dlouhému přemýšlení.

Podle výsledků jazykových zkoušek a dosavadních studijních výsledků se stanoví pořadí nominací. Šance dostat se na svou vyvolenou univerzitu je velká (pokud jste si nevybrali univerzity z Anglie nebo TOP evropské univerzity, tak je konkurence větší). Já jsem zvolil Johannes Kepler Univerzity v rakouském Linci, protože mým hlavním cílem je zdokonalit mé znalosti němčiny.

V dalším díle popíšu své zkušenosti z procesu po nominaci na zahraniční univerzitu a také o tom, že na FEL ČVUT je postup poněkud specifický :) .